Myslela jsem si, že jsem pro něj jen ta malá holka ze sekundy. Co sice ví, co chce, má své názory a nebojí se je říct. V tom mě obdivoval. Ta malá holka, s kterou se baví jen proto, aby nebyla smutná. Aby mi neublížil. Ale nejspíš ne. Za poslední týden se hodně věcí změnilo. Začli jsme se bavit víc. I když je starší o tři roky a chodit se mnou by pro něj byla totální potupa, před jeho kamarády - aspoň já si myslím. I přesto mi příjde, že ke mě cítí možná něco víc.
Zítra spolu jdeme do kina. Do Ovy. Na alenku. Já se tak nehorázně těším. Ale mám trochu strach.
Z toho, že si dělá srandu a že nikam nepojedem. Z toho, že budu tak trapná, že to nějak přetrpí a večer mi napíšu, že jsem ta největší kráva pod sluncem. Z toho, že udělám něco špatně. Z toho, že si nebudeme mít, co říct. Z toho, že i když to bude zítra super, tak v pondělí ve škole se ke mě bude chovat jako k cizí. Z toho, že se mu nebudu moct dívat do očí - to totiš miluju - protože měří tak dva metry a já něco přes 160cm :D. Z toho, že do zítřka neseženu od tatínka prachy na cestu. A z plno jiných věcí. achh!
Pro pořádek, je to eM.
Páni, já si tohle taky dokola říkám. Jestli si jen nedělá srandu... Ta písnička je ucházející a ta scéna skvělá. Ten ptáček tam... :D